Přesněji dvoubarevný svetr. Tuto techniku barevného pletení jsem měla ráda. Svetr jsem pletla před dvaceti lety a dodnes ho stále nosím a neomrzel se mi. Drží stále fazónu a je pružný a hřejivý. Mám ho i na fotkách z roku 2005, kdy jsem si k padesátce nadělila dovolenou do rodného kraje.
Zatímco u vyšívání jsem měla volnou ruku a tvořila si podle své fantazie a nápadu, pak i publikovala vlastní vzory v časopise Praktická žena, pletení, háčkování a šití i drhání už mělo zakázkový charakter dle specifického přání zákazníků. Pletla jsem pro děti i dospělé, šila letní i zimní oděvy pro děti i dospělé, plesové šaty, vyšívala ozdoby na tyl v plesových šatech. Bavilo mě to a to hodně. Nebyl počítač a volné chvíle si užívat koníčkem a ještě to "zpeněžit" bylo příjemým relaxem. Jenže postupně už to byla docela dřina. Pro mne už nic tvůrčího, jen plnit přání, většinou zákaznic, podle zahraničních časopisů a pod, dodržet termíny ať se děje, co se děje. Opravovala jsem i oděvy. Nejčastěji jsem ale pletla. Až jsem opakovaně získala zánět ramenního svalu (velmi silné bolesti a léčení obstřiky a nutnou nemocenskou) a tuto kapitolu mého života ukončila. Když už něco ručně vytvořím, tak pro sebe, pro své potěšení nebo potřebu rodiny. Ale už toho moc není.
Svatba před padesáti lety a ještě k tomu v lednu nebyla zrovna jednoduchá. Proč tedy v lednu? Museli jsme? Nemuseli! Tedy ne kvůli potomkovi na cestě, ale my jsme později říkali, že z lásky kvůli bytu. První potomek spatřil své rodiče až v listopadu, ale bytová komise v podniku nepřidělovala byty svobodným zaměstnancům. "Kdybys byl ženatý..." Později zase" Kdybys měl dítě"...Bydleli jsme u rodičů než nám táta pomohl zprostředkovat dvoupokojový byt po známosti z jeho podniku...A rodina už čítala čtyři členy, když ten pátý byl na cestě. A tu jsme se konečně dočkali. Z našeho podniku nám byl přidělen tří pokojový velký byt na novém sídlišti s nenávratnou půjčkou 30 tis Kčs s podmínkou, že se manžel zaváže pracovat ve státním podniku Tesla 10 let. Byl to družstevní byt s měsíčním "nájmem" (poplatky + amortizace). A roky šly a šly až k datu, když se změnilo hodně věcí a náš byt nám byl dán do osobního vlastnictví, neboť jsme si ho vlastně již za ty roky zaplatili. A jsme tu dodnes. V únoru to bude 45 let.
Ale tím odůvodňováním svatby jsem hodně odbočila až do současnosti, až do dnešního dne, kdy jsme s manželem oslavili padesát let společného života. V dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci a do života vypravili tři potomky, abychom se dočkali tří vnoučat, z nichž jedna vnučka studuje vysokou školu, druhá ji dohání na střední a vnuk bude příští rok finišovat k maturitě.
Svatba
Nebylo to jednoduché. Tedy mám nyní na mysli svatební přípravy a svatební den před půl stoletím. Šaty mi šila maminka, ozdoby na ně z vystřihovací krajky jsem si ručně přišívala já. Stejné motivy z krajky jsem si pak našívala na závoj. Svatební dorty a zákusky pekla maminka s tetou v maličké panelákové kuchyňce a radou jim byla profi cukrářka. Hostina pak byla v hotelu Apollo.
Svatební karamboly
Problém byla svatební kytice. V lednu tenkrát dost nedostatkové zboží. Zase po známosti ji zajistil manželův kolega v jiném městě a než ji dovezl vlakem na místo, už trochu utrpěly květy gerber. Závoj s korunkou jsem si vybrala v obchodním domě až v Ostravě. Byl jednoduchý a sahal až hluboko pod zadek. Jenže já blbka jsem se ho rozhodla po našití krajky ještě trochu přežehlit. Ne... fakt jsem neměla v úmyslu vypálit si na zádech díru. Byl už večer. Brečela jsem, musela jsem závoj hodně zkrátit a krajku našívat znova. Spaly jsme s mamkou na natáčkách, ráno se česaly sami.
Mým svědkem byl bratr, toho času studující a bydlící v Liptovském Mikuláši. Dojet k nám rychlíkem ze Slovenska by nebyl problém, kdyby bratra za Púchovem nezmohlo spaní a neprobudil se až v Olomouci, což je hodina rychlíkem od místa konání svatby. Bratr ve Valmezu z vlaku nevystoupil. Nemám svědka!! Co se stalo? Panika. Nejen o svědka, ale hlavně o syna měli strach rodiče. Mobily v té době? Volat z budky? Kam?
Nakonec všechno klaplo. Bratr dojel dalším vlakem z opačného směru rovnou na úřad. A dál už to bylo jen svatební veselí s pokračováním na začátku tohoto článku. :-D
Na některých parapetech se již začínají objevovat kelímky se zasetými semínky paprik nebo celeru, zahrádkáři již myslí na jaro a brzy začne i čas na ošetření ovocných stromů řezem.
Tak opatrně zahrádkáři. :-D
Od dcery jsem dostala k Vánocům plech na pečení malých báboviček. Moc se mi líbil, ale jelikož jsme měli od Vánoc sladkého dost, tak premiéra báboviček byla až dnes.
Jelikož jsem naplnila těstem bábovičky až po okraj a ony mírně nabyly, zaslepily nahoře středovou dírku, vlastně dno bábovičky. Dostala jsem nápad, že by se daly ještě dozdobit vstříknutím čokolády, marmelády i krému do středu a dozdobit. Ale to až na nějakou jinou příležitost.
Vítejte v roce 2026. Všem svým přátelům, všem příznivcům mých blogů i těm, kdo jdete právě kolem přeji příznivý rok, rok plný pochopení a lásky, rok na který budeme rádi vzpomínat. Všem přeji hodně zdraví a životní pohody i pracovních úspěchů. Všem, kteří občas nakouknete nebo snad i rádi vstoupíte moc děkuji. Marie
Video se zvukem
Anomace
.jpg)
