V pondělí 16. září jsme měli jet se synem na pravidelnou kontrolu na revmatologii do Olomouce a včas jsme splnili odběry krve u nás ve Valmezu s tím, že je pošlou do Olomouce. S předstihem cca 14 dní chodíme i proto, aby se výsledky stihly poslat poštou. Někdy bývala adresa na razítku revmatologie trochu nečitelná, tak jsem vždy připnula lísteček s přesnou adresou. Vždy to poslali jinam a honili to pak po světě. Tentokrát byla adresa tak čitelná, že by ji přečetl i slabozraký. Ve čtvrtek 12. 9. mi volala sestřička z revmatologie, že nemají výsledky krve. Zapátrala jsem v místní laboratoři a prý tam jsou, protože se jim to vrátilo zpět z Prostějova, že tam u nich žádná taková doktorka nepracuje. Nechápu. Jsou u nás analfabeti? Jak se tedy mám spolehnout, že výsledky jsou právě mého syna? No nic domluvila jsem se, že tam zajdu a obálku s výsledky jsem si vyzvedla a sestřičce zavolala, že je vezmu v pondělí s sebou. Domluveno.
Pak přišly povodně, děsivé zprávy a v aplikaci Můj vlak nebo na nádražních tabulích jsem sledovala výluky a zpoždění rychlíků. I několikahodinové. Začala jsem se té cesty velmi obávat. Nakonec jsem v neděli napsala lékařce e-mail, zda by bylo možné se omluvit a sjednat si náhradní termín a výsledky krve jsem naskenovala vložila do Wordu a poslala v příloze. Paní doktorka mi v pondělí ochotně změnila termín, sdělila, jak si na tom synova krev stojí a ještě jsme si trochu lidsky poklábosily o synově stavu, jak se nyní cítí a vlastně návštěvu uskutečnily po telefonu. . Dokonce prý, pokud by mi to nevyšlo v náhradním termínu v říjnu, klidně to pak můžeme nechat až na příští rok. takže prozatím jeden problém vyřešen.
Ve čtvrtek 26. září. jsem byla objednána na sundávání můstku a vytržení dvou stoliček. Strašně jsem se bála, i když jsem zatím s trháním zubních stoliček u svého nového mladého lékaře byla spokojená. Zašitá rána se vždy dobře a docela rychle zahojila. Ve čtvrtek jsem tedy po skoro třičtvrtě hodinovém zákroku, s pusou plnou tamponů, otupělou půlkou obličeje opustila ordinaci a těšila se domů. Abych mohla tampony udržet v puse stisknuté, když nemám proti vytrženým stoličkám nahoře také nic, vycpal mě pan doktor jako zvířátko k věčnému uchování. A jděte s tím na veřejnost. Oblékala jsem se na záchodě a vyšla s pánským kapesníkem na hubě. Zrovna v tu dobu měla doprava pauzu a já musela přes celé město pěšky. Ale opět jsem to zvládla. Doma jsem si vzala brufen, večer druhý a pak už to bylo v pohodě. 8. 10. mám jít na další pokračování úprav v mé ústní dutině. Tak jsem zvědavá, zda to zdravotně zvládnu, protože kýchám jak o závod.
A nyní jedna kuriozitka. Pátek 13. září Pro mnohé nešťastný den. A pro mne? Odpoledne přišel syn z práce a prý viděl ráno v autobuse MHD mou ztracenou kšiltovku, lépe řečeno kšilt. Nevěřila jsem. Ukázala jsem mu fotku a prý ano, je to on. Co nyní, jak ho dostat ke mně. V aplikaci IDOSu jsem si našla naši MHD a u každého spoje jsem našla stejné číslo vypadající jako mobilní telefon. Zkusila jsem zavolat. Poprosila jsem o číslo na řidiče autobusu č. 7. To mi dát nemohou, prý o co jde. Vysvětlila jsem. "Paní, řidiči si linky mění podle potřeby. Takže je mi líto, ale kšiltovka klidně může jezdit i v jiné části města. Zkusím se kolegů zeptat." Poděkovala jsem a dodala, že nejblíž mám ke spoji číslo 6. K mému velkému překvapení se telefon ozval znovu a bylo mi sděleno, že čepička bude jezdit v pondělí na lince č. 6.
Trochu jsem se pak styděla, že řeším čepičku, když mnohde se s vodou bojuje o holý život. Ale když už jsem tu akci rozjela?......Pro svůj oblíbený kšilt, který nikde neseženu a stále je po 15. letech jako nový, jsem si v pondělí šla. Byla jsem šťastná. chrání mi zrak, když nemohu mít sluneční brýle a cestoval po městě více než měsíc a půl. Já jsem si zatím s jiným kšiltem zajela na Slovensko a do Polska a on na mne trpělivě čekal. Nikdo ho nechtěl, nebo si nikdo netroufal ho vzít, stejně jako můj syn.
Tak další dovolená nebo zájezd opět s mou oblíbenou čepičkou.
A to mi připomnělo, že vám dlužím články ze zájezdu na cestovatelském blogu. Ještě jsem ani neprobrala fotky. Ale nyní budu pár dní doma, tak to snad zvládnu.
Zatím se mějte krásně.
