24 října 2025

Manévry místo odpočinku

Naplánovali jsme si odpočinkový den. Žádná zahrada, jen ranní nákup a možná procházka, knížka, počítač, nějaký film, prostě leháro. V poledne jsem chtěla do polévky přidat ještě mražený hrášek a šok.  Mrazák totálně odmražený, nefungoval. Panika! To je ten nejlepší čas, když je tohle zařízení narvané zeleninou, ovocem a masem a jednoduše se rozhodne stávkovat.  Hlavně zachránit maso, ale i zeleniny mi bylo hodně líto. Tolik práce to přece dalo. Vyprázdnila jsem malý mrazáček v lednici a tam dala maso. Krabičky s koprem, pažitkou, nějakou zmrzku,...to přece mohu oželet. 

Jsme stará škola a nějaké zkušenosti máme, tedy hlavně manžel. Dříve pomohlo třeba lednici obrátit vzhůru nohama, mrknem se dozadu, uvidíme. Uviděli jsme hlavně hromady prachu a vyplašili jednoho pavouka. Za lednici přece při každém úklidu nelezeme. Tentokrát to ale znamenalo sundat z mrazáku 20 l akvárko a krabice s potřebami pro rybičky. No zvládla jsem to, rybičky taky nic neříkaly. Šuplíky jsem  vyskládala do vany. Manžel to elektrické zařízení několikrát trochu nahnul a trochu s ním zatřásl. A asi zaseklý kompresor se rozjel. Vzpomněla jsem si na kolegu servisáka, který staré Soemtrony, stroje na děrné štítky pro přípravu dat, opravoval kopnutím do mašiny se slovy na adresu operátorky, že je to rukama. :-D 

Vytřela jsem vnitřek a znova naskládala šuplíky do fungujícího mrazáku. Když už jsme měli vytažený vysavač, tak jsme se hned po obědě pustili do úklidu celého bytu. Ten mrazák má ještě drátěné šuplíky, na kterých se rozhodně nemá co ulomit nebo prasknout. Proto si ho hýčkáme už hezkou řádku let. Kupovali jsme ho v roce 1993. Už vícekrát jsme o koupi nového uvažovali, ale odrazovaly nás ty plastové šuplíky. A mám pocit, že všechny nové spotřebiče vydrží tak akorát po tu záruční dobu. Ale nedá se nic dělat, musíme to vyřešit.  Nedávno jsme vyměnili plynový sporák a lednička už se asi také brzy přihlásí.  Tak tedy odpočinkový den se přesouvá na zítra. To asi budeme sedět u PC a hrabat se v obchodech se spotřebiči. 

Hezký víkend všem přeji. 

25 září 2025

Všude samá mrkev

 .....už se mi o ní i zdá

09 září 2025

Tak to já nedokážu

 ..aneb stoletá praxe a díky pane profesore!

Ilustrační obrázek AI

Díky komentáři Alenky na cestovatelském blogu u podzimních fotek na mne opět dolehla vzpomínka z roku 1970.

     V deváté třídě jsme na kreslení dostali zástup z řad důchodcovské zálohy. Před nás se postavil mohutný pán s dobráckýma očima a úsměvem uprostřed bílého plnovousu, snad profesor střední školy.  Netuším, jak je možné, že přezdívky učitelů a profesorů se s nimi táhnou až do samého konce. Na škole už dávno neučil a možná, že zrovna na naší škole neučil nikdy, ale že před námi stojí  Metrfus, jsme prostě věděli. A Metrfus, profesor pan Holešowský, byl pro své povolání opravdu povolán. Byl zapálen natolik, že zvonění konce hodiny mu musel vždy jeden spolužák připomenout.

     "Dnes si nakreslíme zátiší", děl Metrfus a jako vzor předvedl své práce na toto téma. Krásná vystínovaná kresba misky s ovocem a džbánek s květinami. "Tak to já nedokážu." Procedila jsem polohlasně ke své sousedce. "Když jsem to dokázal já, tak ty určitě také." reagoval vlídně Metrfus. Měla jsem se nadmout pýchou a kreslit jak o život, ale já jen suše procedila: "Stoletá praxe." V ten moment všichni ve třídě zkameněli. Profesor se proměnil v sopku a na celou školu hřímal něco o třistaleté praxi Komenského..., proměnil se v obrovského Golema.... Byli jsme všichni malincí, nikdo si netroufl špitnout.......zazvonil konec hodiny a nikdo ani nepípl. Od katedry se ozvalo: "Čunku, už zvonilo" a s těmito slovy posbíraje své kresby, Metrfus odešel. Bylo mi smutno...bylo mi to líto.

     Na konci školního roku se všechny obrazy ze stěn shromažďovaly v kabinetě kvůli malování školy. Na starost to dostal pan Holešowský a já s kamarádkou jsme se nabídly pomocnou rukou. A při takové brigádě nejlépe pozná člověk s kým má tu čest. Doživotně mě budou mrzet ta dvě slova.......Když jsme byli s prací hotoví, poprosil nás pan profesor, jestli bychom mu ještě neskočily koupit dvě dobré čokolády a vtiskl mi do ruky peníze. Pro koho myslíte, že ty čokolády byly.....?

    Vzpomínám na učitele a spolužáky spojené s mým dětstvím a dospíváním, vzpomínám ráda, jen je mi líto, že je to všechno tak strašně, strašně dávno.....

05 září 2025

Druhá polovina srpna

 Je strašné sucho a zahrada se jeví jako podzimní.