..aneb stoletá praxe a díky pane profesore!
 |
| Ilustrační obrázek AI |
Díky
komentáři Alenky na cestovatelském blogu u podzimních fotek na mne opět dolehla
vzpomínka z roku 1970.
V deváté
třídě jsme na kreslení dostali zástup z řad důchodcovské zálohy. Před nás se
postavil mohutný pán s dobráckýma očima a úsměvem uprostřed bílého plnovousu, snad profesor střední školy. Netuším, jak je možné, že přezdívky učitelů a profesorů se s nimi táhnou až do
samého konce. Na škole už dávno neučil a možná, že zrovna na naší škole neučil
nikdy, ale že před námi stojí Metrfus,
jsme prostě věděli. A Metrfus, profesor pan Holešowský, byl pro své povolání
opravdu povolán. Byl zapálen natolik, že zvonění konce hodiny mu musel vždy
jeden spolužák připomenout.
"Dnes si
nakreslíme zátiší", děl Metrfus a jako vzor předvedl své práce na toto
téma. Krásná vystínovaná kresba misky s ovocem a džbánek s květinami. "Tak
to já nedokážu." Procedila jsem polohlasně ke své sousedce. "Když
jsem to dokázal já, tak ty určitě také." reagoval vlídně Metrfus. Měla
jsem se nadmout pýchou a kreslit jak o život, ale já jen suše procedila:
"Stoletá praxe." V ten moment všichni ve třídě zkameněli. Profesor se
proměnil v sopku a na celou školu hřímal něco o třistaleté praxi Komenského...,
proměnil se v obrovského Golema.... Byli jsme všichni malincí, nikdo si
netroufl špitnout.......zazvonil konec hodiny a nikdo ani nepípl. Od katedry se
ozvalo: "Čunku, už zvonilo" a s těmito slovy posbíraje své kresby, Metrfus odešel. Bylo mi smutno...bylo mi to líto.
Na konci
školního roku se všechny obrazy ze stěn shromažďovaly v kabinetě kvůli malování
školy. Na starost to dostal pan Holešowský a já s kamarádkou jsme se nabídly
pomocnou rukou. A při takové brigádě nejlépe pozná člověk s kým má tu čest.
Doživotně mě budou mrzet ta dvě slova.......Když jsme byli s prací hotoví,
poprosil nás pan profesor, jestli bychom mu ještě neskočily koupit dvě dobré čokolády
a vtiskl mi do ruky peníze. Pro koho myslíte, že ty čokolády byly.....?
Vzpomínám na
učitele a spolužáky spojené s mým dětstvím a dospíváním, vzpomínám ráda, jen je
mi líto, že je to všechno tak strašně, strašně dávno.....
