Zrádné svědomí

S autorkou Jaroslavou Černou se ocitáme v příběhu Zrádné svědomí v roce 1647 v Praze a Hradci Králové. 

        Soudce Václav Hykl slaví svou svatbu. V té době na jiném místě Prahy je ubodám sedmiletý chlapec, který se cestou od babičky krátce zastavil u křížku, kde byl zvyklý se s maminkou vždy pomodlit. Sedm ran nožem ukončilo Josífkovi život a vrah mu dokonce odcizil boty. Svědkyně, která vše viděla z okna svého domu popsala, že útok byl velmi zuřivý. A čtenář ví, že vrahovi vadilo právě to, že chlapec se zastavil u křesťanského symbolu. Čtenář se také stane svědkem dalších vražd, kdy byli vidět dva muži. Ubodán byl kněz z chrámu sv. Víta a později kněz v kostele v Hradci, kam dva pachatelé uprchli na ukradených koních. Oběma kněžím vrah vyzul a odnesl boty. 

Kuchařka Cecílie schovaná ve zpovědnici všechno viděla a popsala dva muže, z nich jeden loupil a druhý vraždil.

         Soudní vyšetřovatel Borek se pustí do pátrání a podaří se chytit zloděje přímo při činu další loupeže, avšak ten druhý uprchl. Mistr kat Hanuš Mydlář v šatlavě dostane ze zloděje jméno jeho parťáka. Zloděj se dušoval, že on nevraždil a tomu druhému zabíjení vymlouval. Ale ten byl jako posedlý a po činu se vždy uklidnil a byl jako beránek.  

Když Hanuš zjistil, kdo je onen vrah, kterého nemohou dopadnout, zděsil se...

Čtenář se nejen dovídá, co se odehrává v mysli vraha, ale i kata. Po dopadení vraha se všichni dovídají jeho otřesné zážitky z dětství, jež ho pronásledovaly a "nutily" ke strašným činům páchaným na křesťanech. 

Bylo mi hodně líto dítěte, ze kterého se stal vrah a i kat si musel uvědomit, že netrestá nešťastné dítě, ale krutého vraha, který byl na své činy dokonce hrdý. 

Opět skvělé čtení, které mělo spád a události šly jedna za druhou.