Znamení hada

 Zapomněla jsem si do seznamu přečtených knih zařadit další skvělou knihu Hany Marie Körnerové. 

Heřmánkové údolí

Právě jsem dočetla knihu Hany Marie Körnerové, na kterou se v naší knihovně "stojí fronta". Tedy na všechny knihy této autorky se u nás stojí fronta. některé již jsem četla a vím, že autorka je mistr pera, proto je o ni zájem.   Když ji manžel přinesl z knihovny, trochu jsem se v této době vánoční a po všech ne zrovna veselých novinkách v rodině  bála do ní začíst. Tak nějak jsem cítila, že potřebuju spíše něco lehkého, něco veselého, pozitivního, něco nad čím nemusím přemýšlet.   Přesto jsem se nakonec do knihy začetla a zjistila jsem, že to je ono, že tohle jsem právě potřebovala.  Kniha není však vůbec veselá, ba dokonce i po přečtení zanechá ve čtenáři spoustu prostoru k přemýšlení, k zamyšlení... Ale na druhou stranu není depresivní, spíše bych řekla povzbudivá. Když se člověk nevzdá, když dokáže brát i dávat, když dokáže naslouchat srdcím druhých, když dokáže milovat....může dokázat nemožné.

Veselé Vánoce

I když u nás, a určitě i jinde, nebudou tak veselé jako jiné roky. Čekala jsem alespoň krátkou návštěvu dětí s rodinami, jen tak dát si kafe, vyměnit dárky..... Napekla jsem hromadu cukroví, vánočky, nakoupila na pohoštění a nepřijede nikdo. Snaše jsem předala dárky a cukroví mezi dveřmi s rouškou na puse, dcera volala, že nemohou přijet vůbec. A to nejspíš kvůli chybě nebo přetížení testovacího systému.  Zeť se v pondělí necítil úplně ve své kůži, a protože věděl, že se v pátek chystají k nám, spojil se s lékařkou. Ta ho poslala na testy. Ve středu se dostavil, aby se dověděl, že není v systému.  Lékařka bude dostupná až v pondělí a další testy tedy až za další dva dny.  Dceři nemohu nic předat ani mezi dveřmi a nemám se k nim jak dostat, když nebydlí ve stejném městě, abych jim tašku s dárky, cukrovím a ovocem pověsila na plot.  Je to smutné, ale musíme vydržať.  

Vánočka vynikající

 Poprvé jsem o Vánocích 2014 sama pekla vánočku. Dosud pekla pro celou rodinu maminka. Měla jsem trému, ale podle tohoto receptu se povedla a chutnala náramně. Maminka mi poradila fígl, jak zajistit, aby se vánočka "nesesula". Stejný recept jsem použila na velikonoční mazanec. Ten ovšem nemusím zaplétat.

Už zase skáču přes kaluže

Tedy ne tak doslova. Nějaké kamzičí skoky ještě provozovat nemohu a ani nehodlám, ale postavila jsem se na nohy a chodím bez opory už i venku. V terénu na polních cestách je to trochu obtížnější, ale svaly si musí zvykat i na tu nerovnost terénu. Nedělám žádné nepředloženosti, chůze v terénu mi byla terapeutkou doporučena. Zatím je pod nohama sucho a nemrzne, tak toho musím využít. Je to krásný pocit. 

Nestydaté neviňátko

Jak se má.....

...moje levá noha aneb první poúrazové foto venku. 

29. října mi sundali sádru a 30. října jsem zahájila rehabilitace, což jste se mohli někteří dočíst v mé minulé zprávě o mé nešikovnosti. Tak tedy jestli si myslíte, že taková rehabilitace je už jen brnkačka a příjemná záležitost, tak jste na omylu. Fyzioterapeutka se mi vrhla na nohu od kotníku až po koleno a teprve nyní jsem poznala, co je to bolest. Měla jsem pocit, že mi chce ručně amputovat celou šlapku, odtrhat od kostí všechny svaly, roztáhnout prsty.......Je pravda, že občas po onom mučení mi nohu i hladila. Učila mne hmaty, kterými se mám doma mučit sama. I na další rehabku jsem jela na vozíku, noha ještě nesměla mít plnou zátěž.