Samé dobré zprávy

 Už je to šest týdnů a dva  dny, kdy jsem vyfasovala sádrovou dlahu na zlomené hlezno, tedy kost v kotníku. Ještě před 14 dny jsem na snímku viděla parádní rýhu tedy zlomenina ještě nebyla zhojená, ale doktor tvrdil že za dva týdny to bude v pohodě. A dneska právě uběhly ty dva týdny. Hned po rentgenu kotníku jsem šla na ultrazvuk s žílami, protože jsem měla v hluboké lýtkové žíle trombózu. Dlouze lékařka prohlížela mé žíly od třísla až dolů, mačkala lýtkový sval... Když něco dlouho trvá, člověk má obavy, že je tam zase nějaký nález. Ale opak byl pravdou. Lékařka nic nenašla. Žíly mi prohledala velmi pečlivě a já jsem si vyslechla první radostnou zprávu, že je všechno v pořádku. 

Hodina po půlnoci

 Hana Marie Körnerová  v  románu Hodina po půlnoci  zavede čtenáře do Paříže počátku 19. století,  do napoleonské éry a  my se tak staneme svědkem   příběhu hlavní hrdinky Fabieny Maréchalové.

Zbrklost se nevyplácí

 Říká se, že jízdu na kole nikdy nezapomenete. Myslela jsem si, že podobně je to i s mým přístupem k počítači. Po více než měsíci, jsem se rozhodla na chvíli zasednout k mašině. Nemohu tu být dlouho, protože noha spuštěná dolů více bolí, nebo spíše bolela. První, co jsem se rozhodla udělat, byl pořádek v e-mailové schránce. Zatím jsem v této oblasti operovala pouze prostřednictvím mobilního telefonu a tam nemám možnost zvolit hromadné mazání v koši, vše musím nejprve označit a potom teprve smazat….

Všechno je jinak

 V pondělí jsem se ubytovala v jednolůžkovém nadstandardním pokoji v místní nemocnici. Péči jsem měla vzornou, spokojenost maximální a trochu strachu ze zítřejšího dne. V klidu jsem si polohovala nohu, ale začalo mi škubat trošku v lýtku.