Znamení hada

 Zapomněla jsem si do seznamu přečtených knih zařadit další skvělou knihu Hany Marie Körnerové. 

Heřmánkové údolí

Právě jsem dočetla knihu Hany Marie Körnerové, na kterou se v naší knihovně "stojí fronta". Tedy na všechny knihy této autorky se u nás stojí fronta. některé již jsem četla a vím, že autorka je mistr pera, proto je o ni zájem.   Když ji manžel přinesl z knihovny, trochu jsem se v této době vánoční a po všech ne zrovna veselých novinkách v rodině  bála do ní začíst. Tak nějak jsem cítila, že potřebuju spíše něco lehkého, něco veselého, pozitivního, něco nad čím nemusím přemýšlet.   Přesto jsem se nakonec do knihy začetla a zjistila jsem, že to je ono, že tohle jsem právě potřebovala.  Kniha není však vůbec veselá, ba dokonce i po přečtení zanechá ve čtenáři spoustu prostoru k přemýšlení, k zamyšlení... Ale na druhou stranu není depresivní, spíše bych řekla povzbudivá. Když se člověk nevzdá, když dokáže brát i dávat, když dokáže naslouchat srdcím druhých, když dokáže milovat....může dokázat nemožné.

Veselé Vánoce

I když u nás, a určitě i jinde, nebudou tak veselé jako jiné roky. Čekala jsem alespoň krátkou návštěvu dětí s rodinami, jen tak dát si kafe, vyměnit dárky..... Napekla jsem hromadu cukroví, vánočky, nakoupila na pohoštění a nepřijede nikdo. Snaše jsem předala dárky a cukroví mezi dveřmi s rouškou na puse, dcera volala, že nemohou přijet vůbec. A to nejspíš kvůli chybě nebo přetížení testovacího systému.  Zeť se v pondělí necítil úplně ve své kůži, a protože věděl, že se v pátek chystají k nám, spojil se s lékařkou. Ta ho poslala na testy. Ve středu se dostavil, aby se dověděl, že není v systému.  Lékařka bude dostupná až v pondělí a další testy tedy až za další dva dny.  Dceři nemohu nic předat ani mezi dveřmi a nemám se k nim jak dostat, když nebydlí ve stejném městě, abych jim tašku s dárky, cukrovím a ovocem pověsila na plot.  Je to smutné, ale musíme vydržať.  

Vánočka vynikající

 Poprvé jsem o Vánocích 2014 sama pekla vánočku. Dosud pekla pro celou rodinu maminka. Měla jsem trému, ale podle tohoto receptu se povedla a chutnala náramně. Maminka mi poradila fígl, jak zajistit, aby se vánočka "nesesula". Stejný recept jsem použila na velikonoční mazanec. Ten ovšem nemusím zaplétat.

Už zase skáču přes kaluže

Tedy ne tak doslova. Nějaké kamzičí skoky ještě provozovat nemohu a ani nehodlám, ale postavila jsem se na nohy a chodím bez opory už i venku. V terénu na polních cestách je to trochu obtížnější, ale svaly si musí zvykat i na tu nerovnost terénu. Nedělám žádné nepředloženosti, chůze v terénu mi byla terapeutkou doporučena. Zatím je pod nohama sucho a nemrzne, tak toho musím využít. Je to krásný pocit. 

Nestydaté neviňátko

Jak se má.....

...moje levá noha aneb první poúrazové foto venku. 

29. října mi sundali sádru a 30. října jsem zahájila rehabilitace, což jste se mohli někteří dočíst v mé minulé zprávě o mé nešikovnosti. Tak tedy jestli si myslíte, že taková rehabilitace je už jen brnkačka a příjemná záležitost, tak jste na omylu. Fyzioterapeutka se mi vrhla na nohu od kotníku až po koleno a teprve nyní jsem poznala, co je to bolest. Měla jsem pocit, že mi chce ručně amputovat celou šlapku, odtrhat od kostí všechny svaly, roztáhnout prsty.......Je pravda, že občas po onom mučení mi nohu i hladila. Učila mne hmaty, kterými se mám doma mučit sama. I na další rehabku jsem jela na vozíku, noha ještě nesměla mít plnou zátěž. 

Hlas kukačky

 Další kniha Hany Marie Körnerové, kterou jsem přečetla jedním dechem. Od této spisovatelky jsem zatím četla jen historické romány z prostředí Francie. Hlas kukačky však je kniha z našeho prostředí a to z ne tak dávné minulosti. Dle skutečných událostí, o skutečných lidech, o životě v období let 1938 - 1945. Ve vzpomínkách Irmy se však dostaneme ke kořenům životních souvislostí ještě před tímto obdobím. 

Samé dobré zprávy

 Už je to šest týdnů a dva  dny, kdy jsem vyfasovala sádrovou dlahu na zlomené hlezno, tedy kost v kotníku. Ještě před 14 dny jsem na snímku viděla parádní rýhu tedy zlomenina ještě nebyla zhojená, ale doktor tvrdil že za dva týdny to bude v pohodě. A dneska právě uběhly ty dva týdny. Hned po rentgenu kotníku jsem šla na ultrazvuk s žílami, protože jsem měla v hluboké lýtkové žíle trombózu. Dlouze lékařka prohlížela mé žíly od třísla až dolů, mačkala lýtkový sval... Když něco dlouho trvá, člověk má obavy, že je tam zase nějaký nález. Ale opak byl pravdou. Lékařka nic nenašla. Žíly mi prohledala velmi pečlivě a já jsem si vyslechla první radostnou zprávu, že je všechno v pořádku. 

Hodina po půlnoci

 Hana Marie Körnerová  v  románu Hodina po půlnoci  zavede čtenáře do Paříže počátku 19. století,  do napoleonské éry a  my se tak staneme svědkem   příběhu hlavní hrdinky Fabieny Maréchalové.

Zbrklost se nevyplácí

 Říká se, že jízdu na kole nikdy nezapomenete. Myslela jsem si, že podobně je to i s mým přístupem k počítači. Po více než měsíci, jsem se rozhodla na chvíli zasednout k mašině. Nemohu tu být dlouho, protože noha spuštěná dolů více bolí, nebo spíše bolela. První, co jsem se rozhodla udělat, byl pořádek v e-mailové schránce. Zatím jsem v této oblasti operovala pouze prostřednictvím mobilního telefonu a tam nemám možnost zvolit hromadné mazání v koši, vše musím nejprve označit a potom teprve smazat….

Všechno je jinak

 V pondělí jsem se ubytovala v jednolůžkovém nadstandardním pokoji v místní nemocnici. Péči jsem měla vzornou, spokojenost maximální a trochu strachu ze zítřejšího dne. V klidu jsem si polohovala nohu, ale začalo mi škubat trošku v lýtku.

Císařská vyhlídka

Pátý díl románu Hany Marie Körnerové Císařská vyhlídka navazuje na předešlý díl, kdy se Hermína vrátila do Štěpanic v Čechách z Francie zmítané revolucí ...Zatčením Robspiera konči období zvané Teror a za pomoci přátel unikla gilotině na poslední chvíli. Z otřesných událostí se nemohla vzpamatovat a dlouho trvalo než se opět zapojila do společenského života. 

Manželova nevěra a zjištění, že má utajovanou domácnost už s více dětmi, ji přiměla k rozhodnutí, že se vrátí do Francie, kde se situace obrátila, u moci stál oslavovaný Napoleon Bonaparte a uprchlá šlechta se pomalu vracela do vlasti.

Po týdnu se ukázalo

Včera jsem poprvé nasedla na invalidní vozík, abych se nechala manželem dopravit do nemocnice na kontrolu. Nejprve rentgen a potom kontrola u lékaře na chirurgii. Vše proběhlo docela rychle. První obavy jsem začala mít při pohledu na lékaře a jeho obličej, když dlouze prohlížel snímky. Pak nechal zavolat i traumatologa. A vyslechla jsem verdikt. Operace 29.9. s nástupem 28.9. Vyfasovala jsem žádanky na odběry a na předoperační vyšetření. 

Pod sádrovou dlahou totiž došlo k posunutí vlivem tlaku hematomu. Tento hematom se musí odsát a kosti se pak zafixují šroubem nebo drátem.  Myslela jsem si, že poctivé užívání léků na otoky, spolu s injekcemi proti srážlivosti krve ten hematom rozpustí. Nestalo se. Bolesti už nemám tak silné, ale.....

Při předoperačním pohovoru s lékařkou jsem nakonec zvolila spinální anestezii, což je umrtvení spodní poloviny těla. A nyní mám z toho strach, aby nedošlo při vpichu umrtvovací látky k ochrnutí. Ale asi bych měla strach i z celkové narkózy. Prý dostanu před zákrokem ještě prášek na uklidnění. 

Když jsem se ptala doktora, jak dlouho budu v nemocnici, řekl, že můžu jít druhý den po operaci domů. To se mi nějak nezdá, ale stejně mluvila i sestra na chirurgické lůžkové části, když jsem si na radu staršího syna objednávala nadstandardní jednolůžkovy pokoj.  Prý je volný do 1.10. Tak říkám, že to je škoda, že pak mne musí asi přesunout na normální pokoj. A sestra na to, že to už budu určitě doma. Tak jsem si ho zamluvila.  Syn už ho také využil. Nikdo nebude poslouchat mé případné naříkání, budu si moci telefonovat, jak budu chtít, prdět bez ostychu....

Tak nyní jen doufat, že nenastanou nějaké komplikace. 

A budu moci na jaře do svého oblíbeného lesíčku. Podzimní fotka je vylovená z archivu.

 Moc děkuji všem, kteří jste mi napsali dopis nebo povzbuzující komentář. 

Mějte se krásně. Marie.

Jsem někde...

 Asi by se sem hodilo jadrnější slůvko pro ukončení zad. Ale co..... řeknu to rovnou. Jsem v prdeli. Citlivější jedinci ať mi prominou.

Zahrada 2020 srpen

Přesto, že zahájení letošní zahradní sezóny moc nadějně nevypadalo a některých dříve úspěšně pěstovaných plodin jsme se museli vzdát, mi zahrada krom hromady práce dělá i radost. Loni jsme touto dobou přeměřovali velikost melounů a láskyplně je podkládali polystyrénem, aby neležely v blátě při deštích. Letos sledujeme velkou úrodu mirabelek, docela se daří kedlubnům, ledový salát už dobíráme. Rajčata jednu dobu chytala plíseň, ale snad pomohl postřik, ale zatím se jim nějak barvit do červena nechce. Tyčkové rajče od vnučky roste do nebe jako ta fazole z jedné pohádky. Ze své malé sbírky mečíků jsem se moc neradovala, protože jim dost uškodily deště,  zato jiřinkám se daří. 

Rybízová marmeláda vánoční

 

Velehradské kvašáky

 

Ořechy sterilované nasucho

Již několik let neskladuji ořechy ve skořápce, ale jakmile proschnou a "dojdou" vylouskám jádra a steriluji. Vylouskaná jádra jsem skladovala i v mrazáku, ale sterilované mi přijdou lepší, protože mrazák mívám plný jiných věcí a když je ořechů hodně, je jim lépe ve skle a ve sklepě. :). Neplesniví, nedají se do nich červíci a hlavně nežluknou, vydrží i několik let.

Pasterizace potravin

 Co je to pasterizace potravin?

Na starém blogu  jsem zveřejnila recept, jak uchovat ořechy sterilací. Je rozdíl mezi sterilací a pasterizací. Správně bych tedy měla tuto úpravu nazvat pasterizované ořechy . Jedna čtenářka se v komentáři zmínila, že sterilovala ořechy na vyšší teplotu,než uvádím já a ořechy jí později připadaly žluklé a ptá se, jestli je to tím, že použila vyšší teplotu, tedy 80°C. Já si myslím, že tím to není, ale začala jsem pátrat na internetu, co je pasterizace a co sterilace. Každá potravina chce své. Třeba zeleninu ve slaném nálevu zavařuji na 100°C 1 hodinu a pak obden ještě jednou 100°C po dobu 30 minut. Protože zelenina se v průmyslu steriluje na 135°C a to v domácnosti nedocílíme. Ta dvojí sterilace je nutná, pokud tam není jiný konzervant (ocet, cukr, hodně soli)

Pokud chceme u potravin zachovat konzistenci, vitamíny a důležité látky používá se pasterizace. U těch ořechů navrhuji raději dlouhou. Viz článek."Pasterizace, co o ní možná nevíte" 

Sterilací, vyšší teplotou, se myslím u ořechů nemůže nic pokazit. Viz stránky "Bezpečnost potravin"

Červená řepa ve sladkokyselém nálevu

Řepu jsem nyní zavařovala do třetinových skleniček. Z 8 hlav řepy jsem měla 13 ks skleniček, akorát do zavařovacího hrnce.

Ingredience: 

6-8 hlav řepy

křen strouhaný na větším struhadle

koření (fenykl, anýz, kmín)

nálev ( 1000 ml vody, 300 ml octa, 5 dkg cukru, 3 dkg soli)

Řepu před vařením neloupeme, jen umyjeme.Po uvaření zchladíme studenou vodou a kůžička jde stáhnout i pouze rukou. Pak teprve krájíme kostičky nebo plátky.

Kořenová zelenina ve slaném nálevu

Kečup od maminky

 Kečup podle maminčina receptu jsem si oblíbila a vařím ho vždy při nadúrodě rajčat. Dokonce si pěstuji rajčata masitá, která jsou na kečup přímo určená. 

Mátový likér

Karamelový koka likér

Likér z černé jeřabiny (arónie)

 

Bezinkový zdravotní likér

 Zatímco ořechovka v naší rodině ještě nemá tradici, bezinkový likér ano. Receptura se mi osvědčila a od roku 2003 si tento zdravotní likér vyrábím pod "obchodní značkou" Bezlik. 

Domácí ořechovka

 Nejedná se o tradiční recept naší rodiny. Zkoušela jsem recept z internetu a použila jsem naši slivovici.     Možná by byla lepší jiní lihovina, třeba vodka, ale to už záleží na vás. 

Za každým koncem je nový začátek

 Na blog.cz, který se 16.8. rozhodl ukončit činnost jsem občas pořizovala fotky na Téma týdne. Tentokrát téma: Zlomový bod. A právě tímto zlomovým bodem je i ukončení blog.cz souvisejících galerií. 

Zlomových bodů v životě je hodně. Konec základky, začátek střední, maturita, svatba, nový byt, narození prvního potomka, smrt blízké osoby, či děsivá diagnóza...

Vždycky je to konec a nový začátek. Prostě pokračovat trochu jinak, ale pokračovat.....

Však v tom bodě posledním už to nejde ani tam ani nazpátek. Ale pak už to není o našem životě.

Foto na dané téma

Má v tom jasno

I tato vzpomínka  z toku 2015 dostala šanci být převedena do nového prostoru tohoto blogu.  

Myslela jsem, že se počůrám smíchy. Můj vnuk absolvoval první třídu základního vzdělání a tak nějak najednou "dospěl". Už to není malý chlapeček..... předvádí se před holkama..... a stačil jeden prázdninový tábor a ten už z něho udělal hotového chlapa.

Nedávno mi povídá.

"Babi, víš jak se snadno seznámím s holkou, až se budu chtít oženit?"

"Ne, to netuším."

"No, prostě až se mi bude nějaká holka líbit, tak se jí zeptám třeba kudy se jde do Rožnova a až mi to řekne, tak se jí jen tak lehce zeptám, jestli jsme se už někdy nepotkali, že mi připadá povědomá, jako bychom se odněkud znali. A pak se zeptám, jestli by nešla na pivo. Nooo a tak párkrát půjdeme spolu třeba na pivo a nebo do kina a pak se jí zeptám, jestli si mě nechce vzít. A je to."

Má v tom jasno. A proč ne! Člověk má vědět, co chce a má si zatím jít. :))

Hezký den s úsměvem na rtech.

Recept na štěstí

Recept na štěstí neexistuje. Štěstí je radost a tak se co nejvíce radujme i z maličkostí. Smůly a neštěstí je všude hodně, ale přece jen malá štěstíčka za odměnu občas dostáváme.... jen je nesmíme ledabyle odhodit, ale měli bychom je vnímat plnými doušky.

Fotka, která mne vždycky nakopne a mám ji stále před očima, i když zasunutou v počítači. Ale našla jsem ji spolehlivě, i když je už téměř 7 let stará.

Foto-kniha

Konečně jsem dokončila veledílo. Už jsem foto-knih udělala více, docela mne to baví, ale tahle je něco extra. Udělala jsem ji z fotek posbíraných v pozůstalosti rodičů. Všechny jsem popsala včetně jmen účastněných na které jsem si vzpomenula. Vše je doplněno i rodokmenem větve z otcovy strany, který sestavil jeden z jeho bratrů. Ještě, že mám i skener, který mi umožnil naskenovat dokumenty jako jsou rodné listy a domovské listy, diplomy a podobně. Fotografie jsem všechny fotila, neskenovala, protože fotoaparátem je možné jim přidat na pixelech a do knihy je vkládat ve vyšším rozlišení. Právě to fotografování starých fotografií dalo asi nejvíce práce. Jsem nyní opravdu napnutá, jak dopadnou všechny doplňky, kterými jsem fotografie dozdobila ve formátu png s průhledným pozadím. Je totiž docela těžké se dělit o fotografie s bratrem tak, abychom zachovali celek. A kniha doplněná i texty to určitě vyřeší. Je sestavena tak, že je nejprve dětství, dospívání otce, pak maminky a dále pokračujeme od jejich svatby.........

Tento příspěvek jsem si vybrala ze starého blogu (2017), nějak jsem o něj nechtěla přijít. Ne všechny články měly to štěstí, aby prošly výběrem. 

 

Přeji všem hezký den.

Náš zákazník, náš pán

 Jednou v pátek nám odešla pračka do starých lovišť, vydali jsme se tedy hned v pondělí koupit novou. Přes víkend jsme projížděli weby všelijakých výrobců a prodejců praček a vybrali si dva typy.

 Autobusem jsme jeli do Planea samozřejmě autobusem s tím, že koupenou pračku by nám mohli dovézt. A hele právě dnes mají zavřeno. V pondělí bylo u nás opravdu hnusné počasí a autobus zpět jel jen k nádraží, kde musíme čekat na další spoj. Byli jsme docela otrávení, ale napadlo nás zaskočit se podívat do Okay elektrospotřebiče. V prodejně kromě prodavačů nikdo nebyl. Pračky jsou hned v první línii. Do oka nám padla pračka ROMO. Je to náš český výrobce a v ty máme jaksi důvěru. Fulnek je za rohem a tak snad i náhradní díly.

Jako kdysi

Mám velmi slabý zrak a rozpad sítnice. Mockrát jsem přemýšlela o tom, jaké to je nevidět to, co dřív. Tak nějak počítám s tím, že se to může stát, že budu na obrazy už jen vzpomínat. A tak asi vznikla i následující slovíčka.

Slyšela jsem ptáčka zpívat
viděla jsem vodu skákat po kamenech
ještě že voda umí zpívat též
v potoce nebo když padá déšť
a třeba v lese voní po lopuší
i tam ji slepec nejen tuší
vidím ji stékat po pramenech
tak jako kdysi .....

(vlastní tvorba V.M. 2007)

Zahrada 2020-červenec

Přestěhováním na jiné místo jsem také trochu přepracovala záměr blogů. Střípky ze života původně vznikly hlavně kvůli galerii na cestovatelský (tenkrát hlavní) blog. Tam jsem také zveřejňovala reportáže z mé zahrádky. Tyto reportáže nyní budou zde.

Přesto, že letošní rok nepřeje úrodě svými častými a mnohde ničivými dešti, přemnoženými škůdci, něčemu se občas daří. Už na starém blogu jsem psala, že letos nebude ani jedna okurka, ani jeden meloun, vůbec žádný česnek, ani jedna meruňka (navíc strom nějak chřadne, z jedné poloviny)......i rajčata už jsem stříkala proti plísni...

Fraktál je život

Fraktál je život,

fraktál je bujení,

fraktál je radost.

a taky ladění.

Fraktál je v chaosu řád,

dovolí mi si trochu hrát.

Fraktál je pro mne únik do ulity

přitom vychází zcela z reality.

Meduňkový a meduňkovo malinový sirup

Na zahradě přece jen občas něco sklidím, i když hodně prší a ledačemu se nedaří, ale meduňka narostla docela vysoká. Většinou jsem ji sušila, ale sušením rychle ztrácí vůni a tak jsem zkusila sirup. Malinové sirupy dělávám každý rok, ale už nechodím na maliny do lesa, mám pár udržovaných keříků na zahradě, ale sirupů pak moc není. Proto jsem si udělala sirup z meduňky. První várka byla s mátou, druhá s malinovou kvašenou šťávou a samozřejmě i samostatná meduňka. Postup je vlastně na obrázku.

Orchidej

23. března se za oknem sypal sníh a ten neutěšený čas mě na parapetu opět těší maličká orchidej. A velká, která nedávno dokvetla nasazuje na další květní výhon. Mým dvěma orchidejím svědčí severní okno.

Dlouhá cesta

Druhý břeh

Třetí přístav

 

Když ticho burácí v uších

aneb táta byl pošuk.

Každého v životě potkají chvíle, které ho zasáhnou přímo do srdce, jež ho uloží do paměti na věky. A takových zážitků je mnoho a nejsou jen povzbuzující, povznášející, ale bohužel i drásavé a smutné. Většinou ale pod pojmem nejsilnější zážitek vypluje na povrch chvíle, která byla něčím výjimečná a spíše radostná a povznášející.

Měla jsem nádherné dětství a tátu pošuka. No asi jsem tohle slovo přehnala, ale táta byl nadšenec do hor, do lyžování, ale hlavně vysokohorské turistiky. Do Tater jsme v létě jezdívali často. Pamatuji si na lanovku na Lomnický štít, kdy se zvedl vítr a když vjížděla do cílové stanice, vítr kabinu rozhoupal a mlátil s ní o skálu a vstup do budovy. Lidi křičeli, ale všechno dobře dopadlo. To jsem byla ještě dítě. Ještě jsme sjeli dolů a pak byl provoz lanovky zastaven až do příznivějších podmínek. Ale to by nebyl můj táta, kdyby ho po letech nenapadlo, že se na vrchol Lomničáku dostaneme i bez lanovky. Nejsme horolezci, ale z Lomnického sedla vedla (nevím, jak dneska) turistická stezka jištěná místy řetězy. Bylo mi 16, bratrovi 15 a tátovi 43 a byli jsme za hrdiny, když jsem se blížili k vrcholu. Lidé nás sledovali už z lanovky a čekali na nás u zábradlí, které bylo poslední překážkou k našemu cíli. Táta poprosil nějakého Němce, aby nás vyfotil. V srdci radost, odhodlání.

Kočár do neznáma

Hvězdník

Blogerka VendyW mi doporučila nechat cibule hvězdníku v ledničce, prý pak krásně pokvetou. Zkusila jsem to, ale místo do ledničky jsem cibule zabalila do novin a naskládala do květináče a uložila v prosklené lodžii.

13. ledna jsem se rozhodla cibule zasadit do hlíny. Celkem 5 cibulek, z toho jedna větší, která už kdysi v minulosti kvetla a její mladé. Pár cibulí jsem kdysi poslala i jiné blogerce při jedné jarní výměně, ale jak těm se daří nevím.

Francouzova zátoka

Daphne du Maurier vtáhne čtenáře do romantického dobrodružství vdané paní Dony, která se dvěma dětmi opustí Londýn a chce si užít klidu ve venkovském sídle v Cornwallu, kam odjede bez manžela jen s dětmi a jejich chůvou.

Jak už čteme na obálce, čeká nás příběh lásky, rozjímání, napětí, dobrodružství. Vzpomínáte si na Angeliku de Sancé de Monteloup a Joffreye de Peyrac? Příběh lady Dony je samozřejmě trochu jiný, ale ta láska k pirátovi je silná a oddaná. Muži ze sousedství na drzého Francouze chtějí připravit léčku, chtějí ho chytit a pověsit. On však je ten typ, co bohatým bere a chudým dává a tak má mezi lidem spojence a daří se mu unikat. A když je lapen.......co udělá lady Dona? ......

Knížka se dobře čte, je to taková oddechovka. Pro mne po těch všech detektivkách příjemná změna.

Chladnokrevně

Už titulek asi děsí a děsit bude, i když se dovíme, že se jedná o název knihy. Mnozí byste po takové knize možná nesáhli a já na ni dokonce stojím frontu. Tedy ne v obchodě, ale zamluvila jsem si ji na webu naší knihovny už v září. Dočkala jsem se před pár dny. Je o ni velký zájem.