Celé dva prázdninové měsíce před maturitou jsem tvrdě makala v drubežářských závodech. Třídička vajec není žádná sranda, ale já jsem si chtěla vydělat na kufříkový gramofon. Psal se rok 1974, bydleli jsme v paneláku a styk s přírodou nám zajišťoval táta veterinář jak pravidelnými výlety, tak v dětství návštěvou různých statků a JZD, kam byl volán, když sloužil tzv. žurnál, službu od pátku do pondělního rána.
V té době ještě neexistoval internet a já jsem si dopisovala s klukem ze střední vojenské školy. Dopisy to byly krásné, plné veršů a velmi jsme si rozuměli. Domluvili jsme si u nás první setkání na jeden prázdninový víkend. Rodiče souhlasili. Táta ten víkend zrovna sloužil a sobota byla jak malovaná. Věřte, že setkání s klukem, který psal dopisy jak Romeo zpíval Julii pod balkónem, nemusí být zrovna úplně podle vašich představ. Byla jsem nervozní a nedokázala jsem pokračovat naživo v té vášni, která probíhala v dopisech. Na pomoc jsem si vzala kamarádku a tak naše "randění" probíhalo ve třech. Dáša byla moje pojistka, která se Mirkovi asi moc nelíbila.
